dračí vejce
23. září 2011 v 18:15 | Saryn
|
draci
Vejce draků se od sebe vždy liší. Může to být i mikroskopickou drobností, ale matky vždycky vejce poznají a rozliší. Vejce draků jsou opředena magickými neproniknutelnými silami. Jejich ochranou moc neprolomí žádný živel či zkáza měřená silou. Neživelná magie také neslaví úspěch, i když na ni nemůže být přímá jistota nezranitelnosti. Jen vejce temných draků jsou proti ni 100% imunní. Alchymici zatím nedokázali svými schopnostmi dračí vejce rozbít. Boží síla to dokáže a nebo cesty zakázaných či neprobádaných či jinak zvrácených magií. Drak o svou nezranitelnost přijde po vylíhnutí.
Ne všichni draci se ale zde na tomto světě líhnou z vajec. Někteří se rodí živá. Kočovní draci svá mláďata rodí živá. Některá vejce mohou vysilovat ze sebe i magii v různých podobách. Třeba kolem nich vše nezvykle kypí životem. Nebo se realita kolem nich stává tekutá, či průhledná. Prostor může měnit čas. Ale to jsou vyjímečné situace.
mantikórové - co jsou
18. září 2011 v 17:38 | Saryn
|
mantikórové
Mantikórové nikdy nežili v hojných počtech, vždy byli vzácní. Pro lidi zabývající se alchymií znamenají něco tak ceného, že by byli schopni vzdát i střechy nad hlavou proto, aby mohli získat jejich jed jako přísadu do nějakého ze svých experimentů. Vždy symbolizovali vznešenost. Pro to aby vás napadl takový volně potulující se mantikór jste museli být nebývale vznešení, a ještě vznešenější aby mantikór v boji při možné své porážce byl schopen svou porážku přiznat. To kdyby jste se pak rozhodli jeho život ušetřit, zajistili by ste si tak oddaného přítele, že tomu neni ani v rodinách. Ti nejlegendárnější mantikórové byli schopni svým řevem půlit i skalní města. Drobounká kapička jejich jedu mohla vyhladit i hustě osýdlené tropické pásmo. A křídla šustila kovově, oznamujíce zkázu. Ale nejsou zbytečně útoční. Ten kdo na ně vede útok padne téměř jistě. Pokud kdy někoho mohli z národů považovat za vnímavého a chápavého pak to byli draci. S těmi nalézali vždy řeč ochotně. Dále bazilišci. A z humanoidů tu byli kentauři. I když v pradávné minulosti, kdy Kaderral byl ještě divokým místem, vedli mantikórové a kentauři války jaké jsou tomu dnes podobné války mezi lidmi a harpiemi. To je však již minulostí, kentauři i mantikórové si už dávno své účty vyřešili a smířili se. Mantikórové byli vždy mystičtí. Jsou další z mála ras která má tu možnost s bohy se spojit. Dnes jsou mantikórové samotářští nebo v malých tlupách. Když si mohou vybírat pak nejraději volí pro život tajemná skalní města, nebo pláně nekonečně daleko od civilizací humanoidů.divoký jih
15. dubna 2011 v 19:55 | Saryn
|
místa v Kaderralu
Divoký jih není zrovna výstižné pojetí míst těchto končin. Sice zde panovaly vždy strašlivé nájezdné a divoké kočovné kmeny, v několika úkrytech země se uhnízdili zdivočelí bazilišci a draci ukrývající svá tajemství a poklady, dokonce zavládly ve městech i povstání za vymítání rasy šakalínů a dalších polohumanoidních šelem. Ale přesto by se dalo říct že jih neni tak podlý jako středozem. Divoký jih se oslovuje divoký hlavně kvůli drsnému klima. Mírná středozem má sice vlídnější počasí, ale právě středozem prožívala nejvíc válek, dokonce i teď se stále bojuje. Divoký jih měl minulost v podrůčí královny Gaqery, ale Gaqera se tak zajímala o středozemí že si od jižanů krom bohatství nevyžádala téměř nic velkého. I když podle map měla zde Gaqera moc a jih jí patřil, lid si stále říkal že je toto říše Hora. A říše Hora byl celý jižní svět. Každá písečná poušť, jakýkoli tekutý písek nebo jakýkoli suchý kámen představoval jih. Říše byla opravdu veliká, pustá. Vedla jak od magické pustiny (kde se prý nachází teleport bohů) až po hrad Aridyš a k městu Daret. A neni tomu zas tak dávno kdy se uskutečnil konec tohoto spojení. Města patří už jen městu a hrad buď chátrá nebo ho udržuje hrstka věrných a nebo se prostě změní jeho funkce. Stále tu jsou vládci a správcové měst, ale kdysi se podřizovali všichni rodu vládců Uradháš. Je sice pravda že z tohoto rodu už žije jen jedna osoba a ta ještě neodpovídá dostatečnému věku pro vládu. Ale sjednocení říše nejspíš bude i po dosažení věku a tím naplnění dědictví nedosažitelné. Navíc poslední žijící rodu Uradháš se jeví pro každého podivně, princezna Sádži je nejen podivná jako osoba ale i ve schopnostech.
divoký jih
princezna Sádži
stvořený syn Manur
26. března 2011 v 14:14 | Saryn
|
nemrtví
Jak je na Kaderralu známo. Největším tyranem v historii byl král Darhul který zemřel před mnoha lety když jeho duše opustila tělo. Následníkem byl jeho syn Valdis, ten byl tyranem a jeho dcera Gaqera je jím také. Nebýt dcery Renn ještě by vládl. Nyní je zem roztříštěná a zdá se že to tak většině vyhovuje, ale pravý soumrak teprve vyžene bouřnou zkázu ze spánku. Dříve král Kaderralu, nyní král nemrtvých, Darhul. Probudil se svými arcimágy nový výtvor. Darhulova duše, který dřív obývala jeho schránku, se po probuzení nemrtvých neuměla k němu vrátit celá. Darhul proto zbytek stvořil k obazu svému, a tak stvořil svého ideálního syna ze své duše co se do něho nevešla. Manur je nyní jeho druhým synem. Je přesně jako Darhul, jen lepší. Přestože duše nebyla jeho i tak si ji přisvojil, kdyby někdo takový kdysy žil Kaderral by byl vyvat z kořenů možná i samotným bohům.
Manur
Nevred
25. března 2011 v 17:08 | Saryn
|
trollové
Nevred je krásná, mladá trollí zaklínačka a arcimágině. Je dcerou trolla který vede hlavní tzv. západní odpor proti trollímu králi Trylloynovi. Nevred si přeje svobodu trollům, sní o dni který se stane legendárním pro trolly. Až by nebylo krále, stanovila by se úplně nová éra. Už zádný král, vládce, tyran nebo co ještě. Sní o tom že trollové si budou vládnout sami. Zákony schválené většinou a svobodně. Už žádné dané slovo vyslovené jediným zeleným zubem, jak ráda nazývá trolly s mocí kterým vlezla až moc hluboko do hlavy. Nevred je velmi odvážnou kouzelnicí. Zaměřila se hlavně na oheň a jeho energii. I v kameni pak rozpoutá ohnivý život a její zpěv plameny sytí. Její příznivci jí rádi přezdívají ohnivý květ z oceli.
dórští elfové
25. března 2011 v 16:28 | Saryn
|
elfové
Temní elfové co krom svého ostrova a gryfů za úctyhodné nic jiného neuznávají. Vůdce mají takového aby vyhovoval většině a to jen do té doby dokud je zajímá. Co je pro tyto elfy naprostou samozřejmostí je nenávist k drakům. Když nějaký elf z tohoto ostrova je vypovězen většinou se z něj stane potulný drakobijec. Někdy je to proto aby mrtvolu draka následně přinesl svému lidu a tak byl znovu přijat do jejich řad. A nebo se stane chovatelem gryfů. Ale vyhnanství se tu moc nestává, raději dávají za tvrdé tresty ty, co mají za následek smrt. Gryfové jsou pro tyto elfy něco jako bratři. Elf bez gryfa je postradatelným článkem společnosti. Nejlepší je když gryfa jedinec chytí a zkrotí sám. Na Dórském ostrově sice nežije ani čtvrtina gryfích druhů, ale přesto to bývají znalci. Prvotřídní letci na gryfech, znalci jejich anatomie atd... Gryfové jsou jejich život, jejich nejlepší přítel jakého mohou poznat, jejich dvojče i spřízněná duše.
dórští elfové na gryfech
věže vládců osudu
14. února 2011 v 23:10 | Saryn
|
města Kaderralu
U řetězového pohoří sopek "vládců osudu" je všem známá zem temných rytířů vázáných ctí. Jsou vázáni pravidly a zákony. Z toho každý si jeden zákon určuje sám sobě, a to zákon "Má čest je můj život." Jsou vlastně stejní jako rytíři země Na'Arak a přesto oddaní jiné věci. A přitom by se měl zrak obrátit i přímo na lávové pohoří. Rozzuřené sopky ve svém kouři dusí a halí jeden ze svých nejúchvatnějších výtvorů. Vládci osudu stvořili věže, lávové věže kterým učení zeměpisci také říkají "věže vládců osudu." Je tam prý ukryt buď neocenitelný ohnivý opál nebo se říká že to je stále živá a neuzavřená pekelná brána z pradávné války démonů. Ale tak staré věže nejsou. Věže jsou 2, jsou si navzájem spojené. A přesto že tu stojí pár stovek let, láva, ze které jsou tvořeny, přesto neni úplně ztuhlá. Prý tu ale démoni viděni byli, je tomu tak a zároveň není. Nejedná se o démony. To co je zde vidět jsou Itylové, ještěří lidé s mnoha končetinami. Vyznačují se obratnými a všudypřítomnými šermířskými schopnostmi a kouzly. Mnoho jich ale není. Jsou navíc podezíraví. Poznali povahy ostatních ras a znají krádeže vajec a zotročování. Věže patří jim. Nepřítel je pro ně každý kdo k nim nepatří.
věže vládců osudu
svatostánek Ba
22. prosince 2010 v 19:34 | Lai
|
města Kaderralu
V dalekých západních končinách (tak daleko na západě že se to odehrálo prý mimo dosah Kaderralu) stál postaven božími služebníky svatostánek. Hlídán magickými služebníky měňavci a často halen mlhou. Svatostánek Ba v sobě ukrývá velmi cenný dokument. Říkají tomu listina, ale je to silně nepřesné pojmenování. Listinu by mohl každý ukrást, tohle ale ukrást jen tak někdo nedokáže. Svatostánek byl stvořen k dosažení cíle rovnováhy. Vyváženost a harmonie, vyvážené misky vah. Přesto že se jedná o cenost patřící mezi božská měřítka, jejich obsah se plní i mimo dosáhlé rovnováhy v tom pravém slova smyslu. Rovnováha musí být vždy, i když zrovna převažuje jedna nebo druhá strana, přesto musí být svým způsobem rovnováha. Neutralita je vědění, temné i světlé strany se vědění bojí. Vždy je možnost obnovy díky neutralitě. A právě listina Dohody, jak se této věci říká pravým jménem, je důkaz této obnovy. Ona je neutralita a vždy je naděje jak dosáhnout toho druhého či třetího. Temnota, světlo i neutralita díky neutralitě. Boží služebníci tento svatostánek střeží. Svého služebníka zde má většina bohů. Je to naděje všech.
svatostánek Ba
listina Dohody
přístav Jutar
23. října 2010 v 20:15 | Saryn
|
města Kaderralu
Přístav, který však není postaven na žádném moři ani řece, dokonce ani velkého jezera a přesto se prohlašuje za přístav. Je postaven ve výšinách, přezdívá se mu i jako mlžný přístav. Náleží zemi Na'Arak, tento přístav se však pyšní něčím jiným než rytířstvem. Toto je přístav létajících plavidel. Přístav Jutar je bohaté město, mají ho v oblibě hlavně obchodníci a mocně postavení. Na obyčejného člověka se zde jen tak nenarazí, prostí obyvatelé spíše žijí v místech pod přístavem ve vesnicích, kde v klidu hospodaří nebo pracují či se učí v rytířských akademiích. Každý trvale žijící v zemi Na'Arak se musí učit nějakému druhu boje, ale i tradicím a pravidly cti. Přístav Jutar je ale pyšný, jejich létající lodě jsou rychlé a to i když jsou plně naloženy zbraněmi.
přístav Jutar
Gaprea
9. října 2010 v 0:02 | Saryn
|
driády
Možná za to může temný sen co nakazil mysl této driády. Pohrál si s její myslí a úplně ji přetvořil. Zradila své sestry na Greylinském poloostrově. Začalo to napřed u podivného elfa Zaramotha. Ve snu ho vídala a tehdy ji sen začal už znatelně mámit. Napřed nevědomky mu podávala informace, cokoli co ho začínalo zajímat mu řekla. Když ji sen tlačil víc začala se ze sna dovídat informace ona. Věděla ještě před příletem zběhlé a soucitné harpie Oiriby co přijde, věděla to ještě před tím než rozkaz vydala Séna, tehd tomu ale ani ona sama nevěnovala pozornost. Přesto že tušila že její sny jsou nepřirozené svým způsobem. Nikomu o svých snech neřekla půl slova. Jediný kdo zdílel její tajemství byl její kůň Kahara. Na něho sen nezaútočil myslí, ovšem i on je poznamenán. Stal se němý, vzali mu hlas a prokleli zrak. Ve chvílých kdy si to neuvědomí a vyvolá nekontrolovatelný cit může někoho proměnit v kámen. Gaprea nakonec ve snových poutech odešla do lesa nářku, co tam po ní sen chce neví ani Kahara, ale netroufá si nechat Gapreu samotnou. Ale kdo sen seslal? Kahara chce znát odpověď.
Gaprea
celé jméno = Gaprea Sechel
říká se mi = Gaprea
vládne = ničemu
věk = 36
rasa = driáda
pohlaví = žena
zvláštní schopnosti = nakažení země, dehydratace, rychlejší než gepard, obratná, silná
spřízněný živel = jed, mor
zbraň = hůl gepardího šamana, 3 oštěpy, vrhací obruč
moje zvíře = kůň
jeho jméno = Kahara
pohlaví = muž
jeho popis = temně hnědý, rudý pohled
zvláštní schopnosti = zkamenění pohledem, vysátí života, rychlý, vytrvalý
naše bydliště = les nářku
Gaprea
Kahara
Zde hledá